• SRT je kombinace nových a modifikovaných manuálních technik  Dr. W. Pfaffenrota  odstraňuje nebo zmírňuje strukturální a funkční překážky pro uplatnění fyziologického pohybu.  Funkce určuje strukturu a struktura determinuje funkci. Proto SRT působí léčebně jak na nosný a výkonný systém, neboli na aktivitu svalového  aparátu , tak  na  CNS, PNS a některé mentální i orgánové funkce.

• SRT je kombinace různých reflexních terapií aplikovaných současně během jednoho ošetření, což  přináší synergický efekt, který se projevuje vzájemným ovlivňováním jednotlivých manuálních technik a tím dochází k navýšení jejich účinků a působení na většinu tělních systémů.

• SRT je manuální terapie, která slučuje vybrané a částečně modifikované prvky ze světově užívaných druhů reflexních terapií: osteopatie,myofasciální technika, akupresura, reflexní masáž zón na hlavě, dlaních a chodidlech, mobilizace, manipulace, neuromobilizace, protahování myofasciálních a pohybově-funkčních řetězců.

• V rehabilitaci nám SRT pomáhá tím, že zlepšuje strukturální i funkční podmínky pro uplatnění řízení motoriky např. při Vojtově metodě, při ergoterapii a dalších motorických aktivitách, odstraňuje a minimalizuje rozvoj kontraktur či následky hypotonie.

• SRT je první metodou mobilizací koncipovaných pro nespolupracující pacienty jako např. kojence, děti, pacienty v apalickém stavu a osoby s mentální retardací.

• SRT je manuální terapie, vyvinutá ortopedem a traumatologem doktorem Waldemarem Pfaffenrotem pro léčbu a prevenci následků mozkových hybných poruch, např. dětské mozkové obrny a dalších neuro-ortopedických nemocí u dětí a dospělých. Její léčebná působnost je prokázána také u dalších poruch hybného aparátu jako jsou např. vrozené vady nosného aparátu, skoliózy, revmatoidní stavy, poúrazové a pooperační stavy.

• Hlavní přínos SRT spočívá ve zmírňování, odstraňování a předcházení negativních důsledků neurologických poruch na pohybovém aparátu (napínací reflexy, myofibrózy, myosklerózy, kontraktůry, subluxace kloubů, hypotonie) a na dalších tělních systémech (peristaltika, dechové funkce, pocení apod.).

• Druhým přínosem SRT je podpora fyzioterapeutické intervence ve smyslu zkvalitnění a zrychlení tělních (aferentních a eferentních) reakcí pacienta na LTV (např. při cvičení dle Vojty). Třetí význam SRT spočívá v komplexnosti působení na většinu tělních systémů, které vzniká díky ovlivnění mnoha tělních struktur většinou přes systém propriocepce a nocicepce. Dobrých výsledků lze dosáhnout i v oblasti orofaciální a v oblasti jemné motoriky, což usnadňuje poté práci logopedům a speciálním pedagogům. Dobrých výsledků se dociluje také díky celkové aktivaci mozkových center, díky zvýšeným duševním schopnostem, např. koncentrace a koordinace činností CNS.

• V důsledku kumulativního efektu, který vzniká díky aplikaci SRT v desetidenním bloku, zůstávají většinou dosažené výsledky jako bezprostřední reakce na aplikaci SRT dlouhodobě zachovány. Přesto může docházet, např.v případě normalizace svalového tonu, časem ke snížení účinku. Proto je třeba desetidenní blok SRT opakovat. Při pravidelné blokové aplikaci SRT 4-5 krát ročně dochází z dlouhodobého hlediska ke kontinuálně pozitivnímu vývoji. Synergická reflexní terapie se stala prvním originálním léčebným konceptem svého zaměření. Originalita SRT spočívá nejen v jedinečnosti výběru a kombinaci modifikovaných reflexních technik, ale také v postupu jejich aplikace v rámci jednoho ošetření.

• Ve Spirále provádí tuto metodu R. Vodičková

• PANat  je  Pro-aktivní léčebná Aplikace v Neurorehabilitaci se vzduchovými dlahami a dalšími pomůckami. PANat  byl koncipován v 60. letech min. století skotskou fyzioterapeutkou Margaret Johnstone., dnes uznáván jako Evidence based metoda pro 4 nejtěžší stupně postižení CNS, vhodný jak pro dospělé pacienty po CMP, RS, Parkinson, neurotraumata, tak i pro děti s DMO, hemiparetickým postižením, a při poúrazových stavech, všude, kde je třeba podpořit fyziol.vývoj dítěte. (více- viz.níže Indikace).
• PANat spočívá ve fyziologickém zapolohování končetiny do vhodně zvolené  vzduchové dlahy, která zajistí, aby se při pasivní a nebo aktivní hybnosti pacientů tlumily nežádoucí patologické spastické reakce končetin.  Eliminace  těchto patologických souhybů dovolí plynulý, vědomý a v kloubním rozsahu větší pohyb, který se pravidelným nácvikem integruje v CNS.
• Vzduchová dlaha (výrobní značka Urias) svým přilnavým materiálem a difúzním tlakem na povrch končetiny způsobí při pohybu jemné uvolňování všech tkání  jako např. při manuální terapii měkkých tkání a při fasciálních technikách. Tím se snižují adaptivní změny tkání a předchází se kontrakturám.
• U svalové hypotonie a kloubní hypermobilitě stabilizují  vzduchové dlahy končetiny a umožňují se o ně  opřít.  Zároveň se pravidelným tréninkem  nejen pod vedením odborníka, ale i v domácím prostředí stimuluje CNS k tvorbě nových spojů neuronální sítě. Při pravidelném intenzivním repetitivním cvičení se vzduchovými dlahami podle principů metodiky PANat  se vytváří nové paměťové vzorce jak pohybové, tak kognitivní.

Co je to Vojtova metoda

Vojtova metoda neboli metoda reflexní lokomoce, je soubor cvičení používaných k léčbě psychických a tělesných poruch u dětí a dospělých. Autorem, po němž byla tato metoda pojmenována, je Prof. MUDr. Václav Vojta, dětský neurolog.

• Celá metoda je postavena na tom, že člověk má v centrálním nervovém systému geneticky zakódované správné pohybové vzory. Vývoj pohyblivosti (motoriky) člověka probíhá zcela automaticky a je pokračováním děložního vývoje.
• Podklady pro tuto metodu získal prof. MUDr. Vojta pozorováním zdravých novorozenců a kojenců a srovnáváním jejich hybnosti s hybností dětí s dětskou mozkovou obrnou (DMO). Prof.Vojta identifikoval na základě těchto podrobných studií určité body opory (punktum fixum) a určité reflexní zóny, které jsou předpokladem každé fyziologické/zdravé lokomoce. Díky tlaku na tyto reflexní zóny, vyvolané v přesně daných pozicích s opěrnými body je vyvolána samovolná pohybová aktivita (v pohybových vzorech). Pro správné provádění terapie je podstatná znalost vývoje pohybových vzorů a jejich vývoje během života dítěte.

• Prostřednictvím terapie Vojtovou metodou – tzv. reflexní lokomocí, je možné vracet (směřovat) do funkce svaly, které člověk při svém pohybu nedokáže vědomě používat. Reflexní lokomoce aktivuje oslabené a nepoužívané svaly a umožňuje souhru protilehlých svalových skupin tzv. koaktivaci. Využívá k tomu vrozeného pohybového programu CNS, který je při poruše funkce blokován.
• Jedinečná je Vojtova metoda v tom, že s léčbou pohybového systému (při včasné diagnostice) můžeme začít již v novorozeneckém období a zabránit tak chybnému vývoji dítěte a jeho negativním následkům (nerovnováha, propadlá nožní klenba, prohnutí zad, kolen, skolióza a jiné vadné držení těla, napětí svalů, motorický neklid, dětské neurózy apod.).
• U dospělých pacientů se nově organizuje pohyb, který si člověk chybně osvojil během života a způsobil mu zdravotní problémy. Také stavy po úrazech jak u dětí tak dospělých vyžadují, aby se porušené mozkové a míšní systémy řízení pohybu nově zaktivovaly a člověk se mohl opět hýbat zdravě nebo aby se zbavil bolestí, či sekundárních následků (kontraktury, subluxace kyčlí apod.)
• U dospělých jedinců s DMO je cílem terapie zmírnění obtíží a udržení stávajících pohybových funkcí. Obnova funkčních dovedností není, podle možností, vyloučena. Záleží na věku, typu postižení a vitalitě. Při lehčím onemocnění (např. vertebrogenní potíže) je možné obtíže minimalizovat. K vlastní terapii je zapotřebí druhé osoby, která je rovněž pro domácí vedení aktivace instruována fyzioterapeutem. Dávkování je zcela individuální.

• Dalším cílem Vojtovy metody může být pravidelné hluboké dýchání, upravení tepové frekvence, pozitivní stimulaci nervových center, celkovému zlepšení mentální aktivity a uvolnění svalových křečí. To vše se děje automaticky při každém cvičení.

• Lékař pomocí několika předem daných náhlých změn v poloze dítěte vyvolá typický pohybový projev (polohová reakce). Podle tohoto projevu určí, zda je pohyb správný či ne. Celkem bylo popsáno 7 polohových reakcí, které se využívají v diagnostice a současně s primitivní reflexologií a vývojem dítěte se hodnotí stav jeho pohybového projevu.

• Dospělí pacienti chodí pravidelně několikrát týdně do ambulance a nebo s nimi cvičí pravidelně jejich pečující osoba v domácím prostředí. Pak je třeba méně návštěv u fyzioterapeuta. Jedna cvičební jednotka trvá 20-40 minut.
• U dětských pacientů provádí Vojtovu terapii fyzioterapeut ve své ambulanci a zacvičuje do zvolených cviků rodiče, kterým názorně cviky předvede a vysvětlí. Doma je pak rodiče s dítětem sami několikrát denně provádí.
• Délka jedné cvičební jednotky se pohybuje kolem pěti až dvaceti minut, záleží na věku dítěte. Rodiče chodí s dítětem na pravidelné kontroly a nové zácviky.
• Samotné cvičení spočívá ve stimulaci reflexních bodů na těle, které se podráždí tlakem ve správném směru a v ideálním nastavení polohy těla. Toto podráždění bodů umožní tělu vybavení si ideálního vrozeného pohybového vzoru.
• Aktivace se provádí v modelech reflexní otáčení a reflexní plazení, drážděním spoušťových zón. Oslovuje svalové skupiny a jejich řazení tak, aby nedocházelo k sekundárním změnám a nabízí CNS nové, kineziologicky ideální pohybové uspořádání.

• je neurovývojová terapie, (neurodevelopmental treatment -NDT), kterou vytvořili Karel a Berta Bobathovi. Tento  terapeutický rehabilitační postup je určený pro pacienty s poruchou CNS(centrálního nervového systému- mozku a míchy), především pro pacienty s dětskou mozkovou obrnou, po cévních mozkových příhodách, ale využívá se i u dalších neurologických  onemocnění. Patří  mezi celosvětově nejužívanější přístupy u dětských i dospělých neurologických pacientů. Bobath koncept se používá i u dětí s různými odchylkami od normálního psychomotorického vývoje.

• Koncept Bobath je metoda motorického učení a obsahuje nácviky pro celodenní zacházení s kojenci a dětmi („Handling“)

• staví na motivaci dítěte ke konkrétní  činnosti
• zapojení mentální stránky dítěte
• komplexní pohled, praktická stránka pohybu – přímá souvislost se životem
• využívá reflexů v jiném pojetí než prof. Vojta, 
• oslovuje jednotlivé svalové souhry většinou na základě vychýlení těžiště
• využívá cvičební pomůcky-šikmé plochy, válce, velké i malé míče, žebřiny, tyče
• možné ve vyšším věku a se spoluprací dítěte, forma hry

• Manželé Bobathovi (pediatr-neurolog a fyzioterapeutka) svůj koncept vyvíjeli na základě praktických zkušeností. Dávali velký důraz na individuální vyšetření v rámci konkrétní funkce, na aplikaci terapie specifickými terapeutickými technikami jako jsou inhibice, facilitace a stimulace. Zdůrazňovali také spolupráci a erudici rodičů a osob pečujících o pacienta.  Bobath koncept není soubor cviků, ale celodenní proces, kdy se pomocí vlastní aktivity dítěte a využití různých technik a pomůcek dosahuje správného provedení pohybu. Jedná se vlastně o cvičení formou hry, které se přizpůsobuje konkrétnímu dítěti v konkrétní situaci.

• Díky svému specifickému přístupu lze Bobath koncept dobře kombinovat s dalšími terapiemi, nejčastěji u nás zastoupenými Vojtovou metodou. Vždy je však třeba zohledňovat individuální a aktuální možnosti pacienta, aby nedocházelo k jeho nadměrnému zatěžování. Celodenním prováděním tzv. handlingu v běžných denních činnostech se významně  podporuje správný vývoj.  Handling je jakási nezbytná dopomoc k tomu, aby pacient mohl provést pohyb kvalitně a samostatně. Zásadami handlingu je nutné se řídit v průběhu všech denních aktivit. U dítěte se tedy handling využívá při každé manipulaci, při nošení, krmení, oblékání i  při hře.

• Základním předpokladem je práce v týmu, v jehož středu je vždy dítě a jeho rodina. Jen při spolupráci rodiny, fyzioterapeuta, ergoterapeuta, logopeda a dalších odborníků lze dosáhnout maximální efektivity cvičení.

• Při terapii vycházející z Bobath konceptu, je velmi důležité podrobné vyšetření, terapeut důkladně pozoruje a analyzuje funkční dovednosti pacienta. Zaměřuje se především na kvalitu provedení pohybu a na to, co dítě dovede bez dopomoci, s dopomocí, které aktivity není schopno provést vůbec a proč. Důležité jsou i kompenzační mechanismy při provádění aktivity a  nesmí se zapomenout ani na přidružené problémy – smyslové poruchy (zrakové, sluchové), jemnou motoriku a funkci ruky, orofaciální oblast – potíže s příjmem a zpracováním potravy – a také, jak tyto problémy souvisejí s posturálním tonem a přítomnými koordinačními vzory.

• Mechanismus centrální posturální kontroly označili manželé Bobathovi za terapeutický základ.  Tento mechanismus je důležitým předpokladem pro normální funkci. Jedná se o automatické reakce – vzpřimovací, rovnovážné a obranné – které se u dítěte vyvíjejí postupně a slouží hlavně ke koordinaci pohybů a kontrole držení těla v prostoru(postury). Celá tato řada dynamických posturálních reakcí pracuje společně a má za cíl  udržení rovnováhy a přizpůsobení postury před, v průběhu i po ukončení pohybu. 

• Na základě vyšetření a podle kvality svalového tonu se určují hlavní problémy a stanovuje se konkrétní terapeutický plán, cíle, kterých má být dosaženo a způsoby, jakými se těchto cílů dosáhne. Terapie je prováděna v rámci funkční situace, aktuálně se přizpůsobuje podle reakcí pacienta. I využití různých pomůcek (míče, válce, lavičky, labilní plochy, hračky,..) je přesně cílené. Terapeut neučí jednotlivým pohybům, ale dělá vše pro to, aby pacient mohl pohyb provést sám a co nejsprávněji.

• Časová náročnost se může zpočátku zdát obrovská, ale pokud si rodiče a pečující osoby osvojí a zautomatizují správné techniky a zásadami Bobath konceptu se budou řídit v průběhu celého dne, náročnost na čas a prostor mizí. Možnost aplikovat tuto metodu téměř kdykoli a kdekoli je  velkou výhodou, zvláště pokud je pacient zapojen do dalších terapií a aktivit, protože nedochází k přílišnému přetěžování náročným cvičením, ale pouze k maximálnímu využití jeho možností.

• Terapie paní Jílkové je fyzioterapie vycházející z principů Vojtovy metody a je variabilní vzhledem k mentálním možnostem pacienta. To znamená, že se podle jeho schopností komunikace, motivování a spolupráce základní cviky paní Jílkové přizpůsobují tak, aby bylo dosaženo potřebného výsledku. Je určena pro všechny kojence, děti a dospělé pacienty s neurovývojovou, neurologickou nebo posttraumatickou poruchou. Zahrnuje i práci lidí s kombinovanými a genetickými vadami nebo jen s epilepsií. Dá se zaměřit léčebně nebo preventivně.

• Cílem cvičení je nenásilným a hravým způsobem zapojit jak motorické, tak kognitivní funkce, včetně práce očí, rytmu dechu a pozornosti dítěte k probíhající činnosti, aby došlo co nejefektivněji k nastavení fyziologických reakcí celého organismu současně a vytvořily se paměťové stopy v řídícím systému CNS. 

• Již během cvičení a po něm přináší dětem nové pohybové vzory a možnosti bezprostřední uvolnění, emoční klid, a normalizované reakce CNS. To se projeví např. zmírněnou lekavostí, lepším spánkem, fixacemi očí, pravidelným a hlubším dechem, lepší oporou o zásadní místa pro lepší lokomoci a stabilitu těla v prostoru. Také polykání, peristaltika, orientace v prostoru, komunikace dítěte s okolím a emoce se zlepšují. 

• Především se pracuje cíleně na nastavení optimální dráždivosti nervového systému (gama NS) a to může někdy vypadat jako příjemné hlazení, dotyky a stlačování určitých míst k zemi.

• Při Terapii paní Jílkové se prochází s dítětem všemi fázemi ontogenetického vývoje. V každé pozici (posturálním vývojovém stupni) se nacvičují jak stabilita, správné opření (punktum fixum), tak i lokomoční pohyby v různých variacích dle potřeb a emočního naladění pacienta.

• Tato práce vyžaduje od terapeuta absolutní koncentraci a vnímavost těla pacienta, hluboké znalosti vývojové kinesiologie a reflexní reakce organismu. Sebemenší dotek je facilitací a vede organismus k reakcím. Je třeba mít jasné cíle a neurologické znalosti, abychom terapií aktivovali jen ty správné reakce CNS. Předpokladem je vždy průchodnost Limbického systému ve smyslu vyplavování podpůrných hormonů a látek pro následnou práci neokortexu. Proto je třeba rozumět dětem, jejich potřebám a s hravostí postup cvičení přizpůsobit na terapeutický cíl.

• Ten, kdo zná cvičení manželů Bobathových (Bobathkoncept) a Vojtovu metodu, tak si může představit Terapii paní Jílkové jako kombinaci těchto dvou směrů a ještě něco navíc.

• Paní Jílková zemřela náhle v 81 letech plně svěží a činná v rehabilitaci. Předala nám terapeutům tolik vědomostí, které jsme ani na VŠ nezískaly a vše, co mohla předat písemně, vložila do své třídílné knihy, která bude vydána nakladatelstvím Modrý Klíč, kde se můžete informovat. Po vydání této obsahově bohaté a profesionálně zpracované učebnice neurovývojové problematiky dětí až do dospělosti, včetně teorie a praktických obrazových ukázek s popisy cviků, budu nabízet kurz terapie Jílkové. Předpokládá se v roce 2021.

• Je příjemné ošetření ležícího pacienta. Terapeut vede míček na těle pacienta určitým specifickým směrem dle jeho individuální problematiky, a jemným přilnutím se dostává do hloubky tělních vrstev, které plynulým pohybem – současným posunem a rolováním míčku reflexně ovlivňuje

• Přínosem je aktivace a vzájemné oddělení/odlepení všech vrstev HAZ zóny, které vede až do hloubky orgánové fascie. Tím se zlepšuje prokrvení, mikrocirkulace , protažitelnost kůže, podkoží, hlubších fascií (blanovitých obalů svalů a orgánů), celých svalových řetězců včetně šlach, kloubních pouzder, orgánů, nervů a lymfy.

• Je to bezbolestná a dětmi ráda přijímaná manuální metoda, kterou lze naučit rodiče. Míčky se kupují ve zdravotních pomůckách.