Senzomotorická stimulace

Metoda senzomotorické stimulace vychází z klinických poznatků M. Freemana a byla rozpracována prof. V. Jandou a M. Vávrovou kolem roku 1970. Název je odvozen ze vzájemné propojenosti aferentní (dostředivé) a eferentní (odstředivé) informace při řízení pohybu. V obecném pojetí chápeme senzomotoriku jako soubor procesů propojujících oblast smyslovou a motorickou. 

Senzomotorika se používá nejčastěji při terapii funkčních poruch pohybového aparátu,  především pro ovlivnění stabilizačních svalů. Své využití našla u chronických bolestí páteře, následné léčbě poúrazových stavů pohybového aparátu, při nestabilitě nebo hypermobilitě pohybového aparátu, vadného držení těla, u poruch rovnováhy.

Metodika je postavena na balančních cvicích, které se provádí v různých posturálních polohách. Za nejdůležitější je považováno cvičení ve vertikále, snažíme se ho docílit v každém terapeutickém plánu co nejdříve. Velký důraz je kladen také na facilitaci pohybu z chodidla. Terapie je individuální, při cvičení se postupuje podle metodické řady, nároky se zvyšují postupně tak, aby byly využity všechny možnosti pro úpravu funkčních poruch pohybového aparátu.

Mezi hlavní cíle patří zlepšení držení těla a stabilizace trupu ve stoji i při pohybu, zlepšení svalové koordinace, ovlivnění poruch rovnováhy a v neposlední řadě také zautomatizování  nových pohybových programů a jejich přirozené zapojení do běžných denních aktivit. Toho se dosáhne častým opakováním konkrétního pohybu, mozek se tak postupně snaží řízení tohoto pohybu zjednodušit a přesune ho z korové oblasti (volní) na subkortikální struktury a zde je jedná již o řízení mimovolní, automatické.  Velmi důležitá je přitom kvalita prováděného pohybu, proto je třeba terapii začít důkladným vyšetřením stability pacienta.

Metodická řada postupuje od korekce držení nohy a zapojení svalů podporujích klenbu nožní k posturální korekci ve stoji. Korigovaný stoj je základním předpokladem pro všechny balanční cviky, je důležitý pro vnímání vlastního těla v prostoru. Následuje cvičení s přesunem těžiště (půlkroky a výpady) a cvičení na labilních plochách. K základním balančním pomůckám, které senzomotorická stimulace využívá patří kruhové a válcové úseče, balanční sandály a senzomotorické dráhy.

Při provádění cviků je třeba vždy dbát na kvalitu provedení, správné držení těla, je třeba respektovat první známky únavy. Cvičení nesmí vyvolávat bolest, postupuje se od základních a jednodušších poloh a cviků ke složitějším. Počet opakování a výdrž v polohách se přizpůsobuje individuálně.