meotda brunkov

Metoda R. Brunkowové vychází z vývojové kineziologie a je založena na správném postavení akrálních částí horních a dolních končetin (ruce a nohy), díky kterému dochází k cílené aktivaci diagonálních svalových řetězců.

Zakladatelka metodu vyvíjela od roku 1965, vycházela přitom z vlastních zkušeností souvisejících s následky úrazu. V současnosti se metoda využívá nejen u poúrazových stavů, ale i u funkčních poruch pohybového aparátu, u postižení centrálního nervového systému u skolióz, při dysfunkcích v oblasti pánevního dna a také jako prevence vadného držení těla. Cviky jsou aktivní, začíná se od nižších poloh, postupně se zvyšuje obtížnost a cílem je co nejdříve dosáhnout co možná nejvyššího stupně vertikalizace. Pro tuto terapii je nutná alespoň částečná spolupráce pacienta, motorické učení si klade určité nároky na pozornost a pohybovou představivost. Díky výdrži v jednotlivých pozicích může docházet ke zvýšené statické zátěži, metoda proto není příliš vhodná pro akutní bolestivé stavy, pacienty s kardiovaskulární insuficiencí nebo dekompenzovanou arteriální hypertenzí.

Základním principem je princip opory a postavení aker vůčitrupu a hlavě a závislosti motorické aktivity na tomto nastavení. Díky aktivnímu zapojení svalových řetězců dochází k napřímení trupu a může následovat pohyb. Opěrný bod může být reálný i virtuální, jeho vytvoření je nezbytné pro zapojení svalových řetězců. Systém vzpěrných cvičení, které metoda R. Brunkow zahrnuje, umožňuje zlepšení funkce oslabených a stabilizačních svalových skupin.  Jednotlivé cviky obsahují atitudy motorického vývoje dítěte.

Z metody Brunkow vychází i akrální koaktivační terapie (ACT) – metoda, kterou rozpracovala I. Palaščáková Špringrová  a která obohacuje vybrané principy Brunkow o současné vědecké poznatky v oblasti neurofyziologie a psychofyziologie. Metoda je využívána jako prevence a funkční rehabilitační trénink pohybových vzorů.