Brüggeröv koncept

Tento diagnostický a terapeutický koncept vyvíjel A. Brügger od poloviny 20. století. Vycházel z toho, že bolest pohybového aparátu může být funkčně podmíněna a zaměřil se na úlohu bolesti při pohybu. Diagnostika a následná terapie je založena na podrobné anamnéze a celkovém pohledu na pacienta se všemi jeho problémy. Metoda je vhodná pro pacienty s funkčním poškozením pohybového aparátu, u neurologických a ortopedických onemocnění a vyžaduje určitou míru spolupráce. Terapie zahrnuje manuální postupy, posturální korekci, aktivní cvičení, polohování, edukaci a režimová opatření (úprava pracovní pozice, použití pomůcek (klíny, overbally, podložky, válce,..))

Brügger vycházel z toho, že nocicepce jako bolestivý podnět ovlivňuje držení těla i pohyb. Pokud toto přenastavené držení těla přetrvává delší dobu, dochází k poškození tkáně. Snahou je tedy eliminovat dráždivé podněty a odstranit příčiny funkčních poruch a bolestí pohybového aparátu. K tomu je zapotřebí komplexní diagnostiky, hodnocení přirozeného a korigovaného držení, funkčními testování.

Cílem terapie je odstranění zdroje patologické aferentace. Za rušivý faktor se považují i odchylky od vzpřímeného držení těla, proto je posturální korekce v Brügger konceptu velmi důležitá. Při nácviku správného držení těla metoda využívá model 3 ozubených kol (pánev, hrudník a hlava) a jejich vzájemného postavení a působení. Koncept pracuje i s přípravou pacienta – polohováním ve vzpřímeném držení těla a současným použitím tepelných aplikátorů. Speciální obklady se aplikují na 4 klíčová místa (sternum, bederní páteř, šíjové extenzory a oblast symfýzy a adduktorů dolních končetin) a efekt aplikace je především relaxační. Mezi pasivní terapeutické postupy patří i další tepelná procedura – horká role. Využívá se k ovlivnění měkkých tkání, k odstranění otoku vzniklého opakujícími se nesprávnými pohyby. Z aktivních terapeutických postupů používá Brügger koncept agonicko- exentrické kontrakce (vedoucích ke zlepšení svalové spolupráce), cvičení s therabandem (dochází střídavě k exentrické a koncentrické aktivaci svalů, využívá se i jako součást autoterapie), nácvik běžných denních činností (ADL) (cviky jsou voleny v návaznosti na individuální běžné činnosti, důraz je kladen na udržení vzpřímeného držení těla při provádění), základní sestavu cviků (pomalu prováděných a vedoucích ke zlepšení kontrakční schopnosti daných svalových skupin), terapeutickou chůzi (ovlivňující celkové pohybové vzory).