Koncept manželů Bobathových

je neurovývojová terapie, (neurodevelopmental treatment -NDT), kterou vytvořili Karel a Berta Bobathovi. Tento  terapeutický rehabilitační postup je určený pro pacienty s patologií CNS, především s dětskou mozkovou obrnou, po cévních mozkových příhodách, ale využívá se i u dalších neurologických  omemocnění. Patří  mezi celosvětově nejužívanější přístupy u dětských i dospělých neurologických pacientů. Bobath koncept se používá i u dětí s různými odchylkami od normálního psychomotorického vývoje.

Manželé Bobathovi (pediatr-neurolog a fyzioterapeutka) svůj koncept vyvíjeli na základě praktických zkušeností. Dávali velký důraz na individuální vyšetření v rámci konkrétní funkce, na aplikaci terapie specifickými terapeutickými technikami jako jsou inhibice, facilitace a stimulace. Zdůrazňovali také spolupráci a erudici rodičů a osob pečujících o pacienta.  Bobath koncept není soubor cviků, ale celodenní proces, kdy se pomocí vlastní aktivity dítěte a využití různých technik a pomůcek dosahuje správného provedení pohybu. Jedná se vlastně o cvičení formou hry, které se přizpůsobuje konkrétnímu dítěti v konkrétní situaci.

Díky svému specifickému přístupu lze Bobath koncept dobře kombinovat s dalšími terapiemi, nejčastěji u nás zastoupenými Vojtovou metodou. Vždy je však třeba zohledňovat individuální a aktuální možnosti pacienta, aby nedocházelo k jeho nadměrnému zatěžování. Celodenním prováděním tzv. handlingu v běžných denních činnostech se významně  podporuje správný vývoj.  Handling je jakási nezbytná dopomoc k tomu, aby pacient mohl provést pohyb kvalitně a samostatně. Zásadami handlingu je nutné se řídit v průběhu všech denních aktivit. U dítěte se tedy handling využívá při každé manipulaci, při nošení, krmení, oblékání i  při hře.  

Základním předpokladem je práce v týmu, v jehož středu je vždy dítě a jeho rodina. Jen při spolupráci rodiny, fyzioterapeuta, ergoterapeuta, logopeda a dalších odborníků lze dosáhnout maximální efektivity cvičení.

Při terapii vycházející z Bobath konceptu, je velmi důležité podrobné vyšetření, terapeut důkladně pozoruje a analyzuje funkční dovednosti pacienta. Zaměřuje se především na kvalitu provedení pohybu a na to, co dítě dovede bez dopomoci, s dopomocí, které aktivity není schopno provést vůbec a proč. Důležité jsou i kompenzační mechanismy při provádění aktivity a  nesmí se zapomenout ani na přidružené problémy – smyslové poruchy (zrakové, sluchové), jemnou motoriku a funkci ruky, orofaciální oblast - potíže s příjmem a zpracováním potravy - a také, jak tyto problémy souvisejí s posturálním tonem a přítomnými koordinačními vzory.

Mechanismus centrální posturální kontroly označili manželé Bobathovi za terapeutický základ.  Tento mechanismus je důležitým předpokladem pro normální funkci. Jedná se o automatické reakce - vzpřimovací, rovnovážné a obranné - které se u dítěte vyvíjejí postupně a slouží hlavně ke koordinaci pohybů a kontrole postury. Celá tato řada dynamických posturálních reakcí pracuje společně a má za cíl  udržení rovnováhy a přizpůsobení postury před, v průběhu i po ukončení pohybu. 

Na základě vyšetření a podle kvality svalového tonu se určují hlavní problémy a stanovuje se konkrétní terapeutický plán, cíle, kterých má být dosaženo a způsoby, jakými se těchto cílů dosáhne. Terapie je prováděna v rámci funkční situace, aktuálně se přizpůsobuje podle reakcí pacienta. I využití různých pomůcek (míče, válce, lavičky, labilní plochy, hračky,..) je přesně cílené. Terapeut neučí jednotlivým pohybům, ale dělá vše pro to, aby pacient mohl pohyb provést sám a co nejsprávněji.

Časová náročnost se může zpočátku zdát obrovská, ale pokud si rodiče a pečující osoby osvojí a zautomatizují správné techniky a zásadami Bobath konceptu se budou řídit v průběhu celého dne, náročnost na čas a prostor mizí. Možnost aplikovat tuto metodu téměř kdykoli a kdekoli je  velkou výhodou, zvláště pokud je pacient zapojen do dalších terapií a aktivit, protože nedochází k přílišnému přetěžování náročným cvičením, ale pouze k maximálnímu využití jeho možností.